Po několika měsících, strávených na východě Skotska v okolí města Dundee, jsem se rozhodl projet s kamarády severozápad této úžasné země. Na cestování po Scottischlandu je úplně skvělý autostop, jelikož se s lidmi, kteří vás vezmou nikdy nenudíte. Jenže s Rendou a Davidem jsme byli dohromady tři, a to se stopuje už poněkud hůř, pokud se nechcete rozloučit.

Z těchto a vlastně i z časových důvodů  jsme si vypůjčili v půjčovně (AVIS) káru na pár dní. Půjčovné naštěstí neobsahovalo astronomickou částku, a tak nás i s benzínem vyšlo každého asi na 5000 Kč. Také co se týče stravování je to poměrně v pohodě, když se naučíte jíst výrobky s pruhy (zakoupené v Tescu).

Po utrpení, které si hoši „užili“ na sedadlech autobusů z Ostravy a Londýna jsme zůstali ještě jednu noc v Dundee a udělali si „malou“ oslavu na uvítanou. Druhý den jsme vyrazili v zeleném fordíku směrem na Inverness. První zastávka byla už za „humny“ ve vesničce Kirriemuir, kde jsme navštívili naše kamarády, kteří tady makali na farmě. Odpoledne jsme s velkou škodolibostí popřáli všem pěkný zbytek dne strávený v práci a vyrazili za našimi krásnějšími cíly. Řízení na opačné straně než je běžné, je úplně v pohodě, jen si musíte dát pozor, když vyjíždíte na silnici poprvé. Během chvíle si ale snad každý zvykne. Z Invernessu jsem moc nadšený ale nebyl. Možná taky proto, že jsem už před tím navštívil St.Andrews a Edinburgh, které mě nadchly. Z Invernessu jsme si to pak namířili k jezeru LochNess. Tam jsme se zastavili u zříceniny hradu Urquhart. Jelikož se blížil večer, tak jsme sjeli kousek z cesty a postavili si stan.

Další den jsme pokračovali na ostrov Skye. Ještě před Kyle of Lochalsh jsme navštívili hrad Eilean Donan. Opravdu moc pěkný. Zajímavostí je, že se tady natáčel Highlander. Návštěvu tohoto skvostu určitě doporučejeme. Čím víc jsme se blížili k ostrovu Skye, tím víc jsme zůstávali na silnicích osamělejší. Jen asfalt připomínal, že se nacházíme v civilizaci. Za přejezd mostu z Kyle of Lochalsh na ostrov Skye se platí 5 liber. První co vás tady zaujme jsou cesty. Šířka cesty odpovídá tak tak jednomu vozidlu. Abyste nemuseli couvat při setkání s protijedoucí károu zpátky až do Kyle of Lochalsh, jsou zde tzv. passing place. Tady v pohodě zastavíte, počkáte, až kolem vás auto projede a na řidiče v protijedoucím autě vyceníte zuby v úsměvu a zvednete palec na znamení, že je vše OK. Tahle procedura se vám brzo dostane do žil :o)  Příroda na Skyi je zvrásněna drsným počasím. Deštivo je tady většinu roku, ale o to víc podlehnete zvláštní atmosféře a uchvatným scenériím. První větší zastavku jsme udělali na vycházku k Old Man of Storr. Je odtud krásný výhled a vůbec se vám nebude chtít zpátky. Dále jsme pokračovali do městečka Uig , odkud jezdí lodě na Hebridy. Chvíli jsme uvažovali, že se podíváme i tam, ale zvedlo by to razantně naše náklady. Hledali jsme nějaké příhodné místo na uložení našich tělesných schránek a nakonec našli skvělý flek. Byli jsme unavení po všech těch vycházkach.

Příští ráno jsme nasedli do naší super fordky, pustili si opět na cestu Tři Sestry a vyrazili směrem na Bracadale. Měly tam být nějaké stopy po původních obyvatelích. Za hustého deště jsme dorazili do Bracadale. Zastavili jsme u místní autoopravny a zeptali jsme se, kde najdeme námi hledané místo. Ani se nedivíme, že sami Skotové lidem ze Skye nerozumí.

Ale nakonec jsme se domluvili. Prohlídli jsme si ruiny skotských předků a zamířili do nejbližší destilérky, omrknout, jak se vyrábí pravá skotská whisky. V Talisker destillery jsme si udělali představu o tom, jak se vyráběla kdysi a jak se vyrábí dnes. Bylo nám líto, že musíme Skye opustit ještě dnes, ale před náma byl ještě Ben Nevis a bohužel málo času. Další zastávka měla být ve Fort Williamu. Vjeli jsme zpět ze Skye na „pevninu“ a opět zaplatili 5 liber za použití mostu. Kolem Kaledonianského kanálu až do Fort Williamu probíhala cesta ve veselé náladě, jelikož jsme se na hory už nemohli dočkat (i když nám na druhé straně bylo smutno po Skyi). Já měl důvod o to větší, protože jsem se na Ben Nevis vracel podruhé. Přijeli jsme do Fort Williamu a zajeli do kempu, kde jsme postavili stan a nechali auto. Šli jsme se podívat do města, ale protože poněkud „neočekávaně“ pršelo, tak jsme zapadli do hospody nazvané Ben Nevis. Přišli jsme když bylo v pubu jen pár lidí. O čtyři hodiny později se hospoda začala plnit a nakonec přišla i kapela. Rozbalila solidní kytary a měli jsme to i s hudbou. Obětovali jsme pár liber a dali si do nosu :o)  Když jsme zalehli do stanu (já ani nevím proč do auta) usnuli jsme raz dva.

Z Fort Williamu je to v podstatě kousek na vrchol, takže jsme nemuseli spěchat. Ráno na nás vykouklo po pár dnech sluníčko a vydrželo až do večera. Měli jsme prostě štěstí.
Před čtyřmi měsíci (listopad), kdy jsem na Ben Nevis šel poprvé bylo úplně šílené počasí. Pršely provazy vody a nebylo vidět ani na deset metrů. Musím taky podotknou, že jsem na vrcholu Ben Nevisu v listopadu zažil jednu z nezapomenutelných nocí. Přespali jsme s Kamilem v boudě co se nachází na vrcholu. Jediného člověka jsme potkali dole při nástupu.
Teď ale bylo naprosto úžasné počasí, tak jsem si prohlížel okolní krajinu a kochal se výhledem. Asi v polovině se začal objevovat první sníh. A ve vrcholových partiích bylo sněhu jako v Alpách. Z vrcholu je nádherný výhled na záliv. Sestoupili jsme velmi neradi dolů.

Následující den jsme měli namířeno do Obanu. Cestou jsme zastavili v mořském centru a mrkli na tuleně a jinou mořskou zvířenu. Oban je takové malé krásné skotské přístavní městečko. Z Pulpit Hillu je krásný výhled na celý přístav i městečko. A na Battery Hillu je postavena taková zvláštnost. Trochu připomíná koloseum. Pak jsme se rozhodli pokračovat směrem Perth a po cestě si najít ještě nějaké místo na přespání. A našli. U jezera, výstavní spací flek. Poslední noc na cestě.

Byli jsme domluveni s kamarády v Kirriemuiru, že u nich strávíme tuto noc. Opět pršelo. Zastavili jsme v Dunkeldu a zamířili na místní hřbitov. Ve Skotsku jsou mimochodem nádherné hřbitovy. Pak jsme poseděli na breakfest v kavárně a vydali se na závěrečnou část naší cesty.

Skvělý zážitek z cesty kazil jen pocit, že to bylo strašně krátké. No vlastně on to ani pocit nebyl, ale pravda. Myslím, že minimální doba by měla být alespoň 14 dní. Přejeme všem, kteří se chystají do Skotska krásné zážitky. Kluci jeli pak ještě navštívit Edinburgh. Jak jsem již psal, já tam byl také a i v jiných městech, ale o tom zase příště….

Přemek, Koki, Renda    (6.4.-20.4. 2002)

Skotsko