Tak jsem měl takovou divnou náladu. Však to znáte, ani jíst tě nebaví a ani pít tě nebaví. Pár slov vyqipovaných po icq a teoretická příprava je za námi. Teď ještě sehnat někoho na kus řeči cestou. Volám kamarádovi, ale tváří se, že má moc práce. Říkám OK a pomalu se smiřuju s tím, že zabiju víkend vleže!

Ale co to, zvoní telefon a že mají přijet jeho tcháni a že je vlastně rozhodnuto :-)   Pak už následuje rychlý nákup surovin a podpůrných prostředků a už valíme směr Pustevny. Cestou registrujem, že navigacione se nějak sekla na 90 km/h, ale tachometr se zdá být při smyslech a tak hladce dojíždíme a parkujeme. Cesta k věži probíhá hladce, ale raději svítíme baterkou z kongkongu celou cestu neb mlha je hustá tak, že by se dala krájet. Ale je příjemně a ani -10°C nám nevadí.

Následuje krátké uvítání a už se vrháme na výrobu obzvláště promaštěných pochutin. Konečně si můžeme vychutnat náklad z batohů. S napětím očekáváme světovou premieru od Depeche Mode – Wrong. Místo toho na nás ale Das Erste chrlí Ein Kessel zlatý slavík. Ještě že je co pít a o čem kecat. No nakonec se přece jen dočkáme, chvíli pak ještě řešíme nesmrtelnost chrousta a uleháme s otazníkem nad hlavami, budou-li ráno nějaká panoramata pane doktore. No a něco málo přece jen bylo…

TomS, Dood, Zdeněk    (21.2.-22. 2. 2009)

Beskydy, Radhošť