Tak je to tady! Bylo to dlouhé čekání. Někteří se i těšili! Prostě to jednou muselo přijít! Adek se nám vrátil z Canady :o)  A to víte, po takovém velkém návratu se na Vás sesype spousta zpráv, a tak je třeba si po pár dnech pročistit hlavu! A tak jsme jeli čistit… do Tater!!!

Cesta ubíhala v pátek večer parádně, i kousek Polska a dvě lišky jsme viděli. Na Štrbském si dali halušky a před půlnocí zalehli.

V sobotu ráno nás probouzí zima, přemáháme se, nabalíme a vyrážíme Mlynickou dolinou směr vodopád Skok. Začíná svítit slunce a být pořádný horko. U vodopádů nás předchází dva skialpinisti… takže tu nebudem sami! Kousek nad vodopády se začíná zatahovat, foukat, krápat a mrholit. Rozhodujem se hned pro první výrazný žlab v masivu Satana. Nastupujem. Jde to pomalu. S výškou houstne mlha a začíná sněžit. Někde za půlkou je třeba překonat malý práh a zbytek už bez problémů dojdem. Sníh po chvíli končí, výš na hřeben už nejdem. Je mlha, furt fouká a sněží, a tak Satan zůstane nepokořen! V zajímavých pozicích se přezouváme a jedem dolů. Sníh trochu drhne, připadá nám to jako jízda po písku. Překonáme práh a pokračujem. Radek jede první, zkouší pár obloučků a pak už tam sází všechny triky, co umí… backflip, frontflip, one hand, no hand, second hand… vše pod kontrolou! Téměř dole čeká na Adama a společně pak zapíšou do širokého firnového svahu dvojité SSS! Z chodníku je s úctou pozorují vracející se skialpinisti… čert ví, co ten den předváděli oni. Scházíme dolů. U vodopádů se začíná trochu vyjasňovat a když přijdeme na Štrbské, je zase horko. Dáme věci do auta a jdem na příjemnou relaxační procházku kolem plesa. Běhají tu atleti z F-M a taky Stívn Segal :o) K večeru zajdem na naše oblíbené halušky a zaručené projímadlo značky Šariš. Po pár duelech v žolících se přesouváme do spacáků.
Nedělní ráno vypadalo o poznání přívětivěji. Už v 7 hodin příjemně svítilo, a tak jsme neotáleli a přejeli na Tri studničky, odkud jsme vyrazili na náš dnešní cíl, na Kriváň. Ani ten jsme však nepokořili, ba ani oblouček nevykrojili. Tentokrát však naše plány nezkřížilo počasí, ale aktivní, umolousané tanapácké ucho s ochranářskou nudlí u nosu! Po třech hodinách nonstop chůze v úmorném vedru jsme se konečně dostali k rozcestí v Krivánskom žlabe, odkud jsme měli krásné firnové svahy jako na dlani. Když jsme byli pár metrů nad rozcestím, slyšíme, jak na nás kdosi volá: „Chalani, choďte dole! Tatranská prírodná ochrana.“! Ve vteřině se nám zhroutil svět :o) Mysleli jsme, že se zblázníme. Na vrchol už to bylo relativně kousek, před námi už tam proklouzlo asi 10 lidí, tak proč sakra panáček v zeleném filcovém kabátku alá Trautemberk přišel zrovna teď??! Že se mu chce v neděli do práce :o) Ach bože!!! Vidí, že se nám zpátky moc nechce, a tak si pro nás přichází a dokonce si nás i fotí… asi do památníčku :o) Hned na nás začne chrlit ty svoje naučené žvásty, a že dole dostanem písemnou pochvalu a trojcifernou pokutu v Eurech a podobný nasrávačky. Nepomohly argumenty, že turistické chodníky se oficiálně otvírají za nějakých 12 hodin! Prostě NE! Nu což, nechali jsme ho žít, proč si špinit s takovým máslem ruce :o) A tak jsme se dali na ústup. Tak tedy i dnešní cíl nám zůstal odepřen! Cestou dolů vymýšlíme konspirační teorie… co kdyby tam na nás přece jenom někdo čekal :o) Samozřejmě nikdo nikde, a tak jsme se vyprahlí doplahočili k autu, naposled se ohlédli na Kriváň, povzdechli si a vyrazili vstříct úmorné jízdě domů.
Super víkend! A nebýt té ukradené třešničky z dortu, byl by to TOP!!!

Adek, Radek    (13.-14.6. 2009)

Kriváň, Satan, Vysoké Tatry