Původně sme… blá blá blá blá blá… no a nakonec to dopadlo jako vždy, zase sem jel jen já a Robby! No a jelikož už sme takový staří volové, dali sme dohromady i velice stylovou destinaci pro náš průzkumnej bajking… Volovské vrchy… a pravda, cítili sme se tam jako doma :o))

Celý to zahajujem v Košicích, kde si guru nemoh’  odpustit ranní kávičku a kroasánek! Pak už bylo vlastně jedno, co přijde… on svoje dostal a byl spokojenej :o))  Vymotáme se z města a dál jedem víceméně furt po červený. Celkem slušná lajna. Stavíme na Jahodný, pak na Lajošce. Dál přes Idčianské sedlo, pořád pomalu nabíráme výšku, až se přes Golgotu dostanem na nejvyšší vrchol našeho tripu… Kojšovská hola (1.246 m)… chvíli vydechnem a sjedem kousek k jakýmus bufetu, kde dáme párky s kofčou a vyslechnem si od nějakejch chytrolínů, že námi zamýšlenou trasu nedáme, páč brutální polom a večer že prej budem ve zprávách… v rubrice tragédia :o))  Jedem dál. V dáli hřmí a Robbík začíná vyšilovat, že nechce umřít :o)  Nemá na výběr!! Cestou potkáváme jen tlupy borůvkářů, co se snad teleportovali odněkud z největší balkánský díry :o)  Brutální polom hravě projedem a následuje luxusní trailík!! Tri studne a my začínáme zas pomalu stoupat. V dáli pořád hřmí, terén je vlhkej… zdá se, že deštík tu byl chvíli před námi… nespěcháme, ať ho náhodou nedohoníme! Chodníček se začíná zvedat, ve finále tlačíme a před sedmou sme na vrcholu Kloptaň (1.153 m)… pěkná vyhlídka… mít spacák, tak by to šlo!! Spacák není, musíme dolů do civilizace! Nejblíž je Mníšek nad Hnilcom. Podle ukazatele 2:15 hod!! Jdem rychle na to! Luxusní sjezd s kulturní vložkou v podobě dvou statných jelenů s partnerkama, kteří nám skáčou před rodlama… neskutečný!!! Po brutálních peckách sme dole v Mníšku, což je fakt slušný ghetto :o)  Ubytko žádný, a tak dáme pivko a zas hoblujem asfalt do další díry… Helcmanovce… zas nic, ale daj nám tipa na Gelnicu!! Dojedem teda tam, hledáme, bloudíme, Robbík vyvádí, je tma, sme na dně!! Nakonec se zadaří upíchnout se v kasínu. Zabahnění i s bajkama procházíme barem kamsi na pokoj, kde ze sebe ten hnůj shodíme, převlečem a jdem na picu a píva… tak to zas vyšlo, uff!!!

Ráno do sámošky a konzumujem na nádru, než nám jede vagón zpátky do Mníšku. Odtud kousek po cestě a hurá modrá odbočka na hřeben do sedla Jedlovec!! A znova dál po červený… brutální drtičky do kopců i lahodný sjezdíky… občas bezva studánka! Ve Štóském sedle pozdravíme svatou Máriu a pokračujem na Skorušinu. Pak Osadník a už si pomalu začínáme brousit zuby na další význačnou hroudu… na Pipitku (1.224 m), kterou dobýjíme i bez mačet, který by na tu džungli byly třeba :o)  Dál už to bylo parádně z kopce až do Úhornianského sedla, kde sme usoudili, že dál už to dnes nedáme, a tak sme to rubli po zelený na Paču… a to byla panečku jízda… uááá!!! Pak už sme to nějak dotli přes Krásnohorské Podhradie až do Rožňavy, kde hledáme nádraží, páč chcem popojet kus na sever! Po bloudění a několika pokusech ho nakonec najdem tak 7km od centra… monstrózní stavba, ale vlak jede až druhej den v poledne… a to eště úplně jinam než chcem :o(  Oká, jedem hledat ubytko! To se podaří v bezva irský hospě, kde se opravdu luxusně najíme, osvěžíme a vyrážíme do ulic. Nakonec se ocitnem na nějakým temným dvorku, vystoupáme po schodišti a rázem stojíme ve skoro prázdným klubu na rockovým koncertě… no super!! Jak to šou skončí, dem se eště dorazit k Irovi a motáme se spát :o)

Vstáváme brzo, páč nás čeká náročná cesta, jak sme usoudili ze studia mapy! Údržbář nám odemkne kumbálek, my berem ty naše kozénky a jedem. Už prdíme na nějaký terény… budem rádi, esli vůbec stihnem vlak ve Spišský Nový Vsi, kerej máme v merku!! Takže po hlavní do Gemerský Polomy, lehká snídaně z krámu a odbočujem na nekonečnou cestu, která čím víc stoupá, tím víc se kroutí… a že se kroutí sakra dlouho!!! Mám krizi, Rob mizí… nakonec to nějak dotlačím do sedla Súlová, kde se to láme a my si užíváme serpentýnovej fičák dolů do Hnilce! Mrknem na nádr, esli náhodou…ne, ani náhodou!! To znamená, že nás čeká eště něco podobnýho… další hnusný stoupání do sedla Grajnár :o((  No, sem na dně… asfalt mě nebaví a dvoudenní zápřah na hřebeni je znát! Po dvou slunečních obězích a totálně v křeči dorážím do sedla i já, vyslechnu si Robbíkovy popichovačky a rvem to dolů. Neskutečná kudla… svůj účel to splnilo, vlak sme stihli a konečně mohli taky v klidu vydechnout!!

Tak co, jedete někdo příště s náma :o)))

Radko, Robby       (27.7.-29.7. 2012)

Slovenské rudohorie, Volovské vrchy