To vám takhle jednou Matyho nečekaně osvítilo, že prej by si zajel na prodlouženej víkend vyběhnout na Mont Blanc a sháněl nějaký info! Mě se to hned zdálo nějaký divný, a tak sem mu doporučil něco reálnějšího… Grosses Wiesbachhorn… no a tam nás taky nakonec odjela celkem slušná banda :o)

Po luxusním hodinovém šlofíku v chladnoucím autě, konečně vyrážíme ztepilým krokem hore kopcom. Počasí objednané, všechny mraky se zbaběle schovávaj. Na ja, Wunderbar! Hned u parkálu potkáváme dva Helmuty se skejtama na zádech a dohadujem se, jestli s nima chtějí nahoře topit nebo je na Wiesu nový skatepark. Podzimní nálada je krásně cítit ve vzduchu, netřeba dlouze hledat ni konzumovat čarovný hřib, všechno je nádherně barevné, jako z omalovánky. První checkpoint je přehrada Wasserfallboden, lančtajm a Svoby postřílí půlku osazenstva ostrýma zelenýma, nicméně morál je bezpečně vysoko, a tak prozměnu krokem kochavým vyrážíme po břehu jezera. Výhledy jsou kulervoucí, matka příroda opět exceluje a nenechává jedinou čočku ležet ladem, viz fotáž. Po cestě k druhé přehradě Mooserboden není nikde ani živáčka, i krávy z místní echt eko farmy už jsou na zimu dole v údolí, ale co je nejhorší – nikde žádný rakouský KOZY! Nahoře dáváme poslední bufet ala krosna, restaurace i ubytovna jest na zimu GESCHLOSSEN, tak si alespoň představujeme vysokohorské turisty Hanse a Gertrudu ve značkovém oblečení za pár set ojro, jak se tu po příjezdu busem z kaprunského údolí ládují Sachrtortem a pak s pocitem extrémního sportovního výkonu zprudka oddechují na lavičce :)

Je cca půl 3 a do cíle nám zbývá posledních 800 výškových po trošičku prudším úbočí – cedulka s nápisem „Heinrich Schweiger Haus – 2h“ vypadá velice optimisticky – v paměti mi uvízlo jen Ticháčovo „Jé, tady je trochu víc sněhu než posledně!“. Zmrzlý sníh je totiž bez maček s 2okg ulitou na hrbu občas zrádnější, výhledy jsou zato s přibývající výškou a zapadajícím sluncem neuvěřitelné. Na závěr ještě menší štafeta s krosnama (modří už vědí:) – a jsme ve winterraumu, který už nám vytopili naši rakouští otroci. Řádně po valašsku odměníme je i sebe a zasloužené kóma nezná ani strach z Alpenwurstu v zadku!

Vstávat a cvičit! Ráno jak dělané k meditaci u kafe a krátké startky, vidět jde zas až pánubohu do zadnice. Po snídani jen nalehko vyrážíme. Něžnější část  skupinky váhá, jestli jít, ale je rychle rozhodnuto a tak nemáme mačky jen na nohou, ba i v patách. Trasu výstupu od chaty vyhrává příjemný, cca 45° kuloárek, po kterém už je zbytek hřebenu až nahoru pohodovou procházkou s prs(t)em v nose! Zanedlouho nám v ústrety běží Helmuti, kteří vyrazili už za rozbřesku. Jsou vysmátí tak, že by jeden řek, že se jim jégrovky zařízly víc, než je zdrávo. My stáhnem pro jistotu půlky a mastíme dál. Kochačka dostupuje vrcholu. Čím výš stoupáme, tím lépe se zastávky na popadnutí dechu dají maskovat za zadumané rozjímání nad krajinou :) Na kýženém svatém vrcholku se nám pak otvírá pohled pro bohy, tak musíme povinně obětovat Radegastovi i Rasta Jahovi. Po zasloužené meditaci už nezbývá, než seběhnout zpátky k chatě. Ovlivněn Svobyho střelivem ještě cestou potrénuju zimní metodiku brzdění cepínem, avšak moje zrcadlovka odmítá spolupracovat… a tak ji sbírám o 30 metrů níž, naštestí v jednom kuse a světe div se – plně FUNKční! To si žádá oslavu a tak párty začíná… Helmuty na dnešní noc vystřídají dvě chlupaté slovenské konkubíny – jejich jména odplavila borovička – a o zábavu je postaráno. Venku je čarokrásný úplněk a teplíčko, takže se do pozdních hodin kocháme, borovičkujeme a kolují historky vzhledem k věku čtenářů zde nepublikovatelné. Velký dík Pucci a jejímu intergalaktickému hodovnickému tácku!

Ráno je přetěžké, z pelechu nás vyžene pouze kyslý pach nemytých těl a bohužel je čas vyrazit z ráje domů. Dolů je to zas jak z almanachu, tentokráte ještě přidáváme opalovačku a koupačku v jezírku, dámy objevují krásy alpského houpání, jen ty KOZY zas nikde :(  Na opozdilce už u auta čeká die Vitanagulaschsuppe a nasyceni nejen úžasnými zážitky to pálíme zpět do voňavé Ostravy, ja!

Radko, Svoby, Pucci, Krakonoš, Maty, Maro, Ali       (18.10.-20.10. 2013)

Grosses Wiesbachhorn, Rakousko