Loňskej komorní výpad na Balkán dopad‘ bez debat nejlíp z našich mnoha předchozích výletů do země šopáku… sněhový podmínky byly prostě famózní, počasí přálo a my si dávali slušný hajky a neskutečný lajny! Otázka tedy zněla, jaký to bude letos!?

Oprášili jsme legendární sestavu z roku 2019, což znamená, že se k naší téměř už obvyklý trojce přidal opět Hanz aka Piškot… borec co nezkazí žádnou srandu, ba ji spíše vygeneruje. Vyrazili jsme z podhůří Beskyd směr jižní Morava, Márovo hacienda. Cestou jsme mu ještě měli kdesi ve Zlíně vyzvednout nový lyžáky, který si tam nechal vytunit. Díky zdržovačkám v koloně jsme tam přijeli až po zavíračce, naštěstí týpek ochotně počkal, a tak Mára nemusel ve sklepě hledat svoje starý, polorozpadlý křusky.

Následuje nabalování hromady cajků do Márovo auta, prkýnka musí jednoznačně na střechu. Venku leje jak z konve, ale není zbytí… pytlíkujem to tam pomocí gumicuků a nějakejch provázků, ruce zmrzlý na kost, voda nám teče do rukávů, jsme totálně durch! Chvíli se pak ještě ohříváme u Márovejch kamen, ale čas tlačí… jedem.

Hanz poprvý zaperlil pár hodin po odjezdu, kdy zjistil, že doma zapomněl svačinku… i se všema dokladama. Trochu panika. Už jsem viděl, jak ho někde vysazujem, dáváme kapesný na cestu, a on se složitě dostává se vším tím haraburdím domů. No, nakonec prohrabává skoro celý přeplněný auto a vítězoslavně mává doklad-taškou… jestli našel i tu sváču, už si fakt nepamatuju :o)

Po víc jak půldenní jízdě dorážíme na místo, nahastrošíme se a vycházíme. Vzhledem k mizerný viditelnosti tentokrát volíme výstup jinou trasou než obvykle, a to po tyčkách. Po necelejch třech kilometrech na šláplý magistrále, s téměř neznatelným stoupáním, značka odbočuje do brutálního krpálu. V kombinaci s hlubokým prašanem a přetěžkejma vepříkama s proviantem na tejden se výstup stává torturou nejhrubšího zrna! Naštěstí ten mordor má něco do půl kilometru, pak už je sklon kapánek přívětivější, nicméně nás to stálo dost sil… až ke Koňovi jako loni dnes určitě nedojdem, mezistanice U Bubáka je reálnější. Nakonec i jen dosažení týhle první budky byl neskutečnej očistec!

Svób po delší době vyvenčil svoje ultraširoký prašanovky. Vůbec se mu nedivím… na ty nadejchaný hromady, kterýma se pomalu prokousáváme, jsou ty Line ideální… jen se podivuju tomu, když mi po chvíli sděluje svou obavu, jestli mu na nich vydrží to vázání. Zahejbá nohou a já mám pocit, že to snad ‚drží‘ jen na dvou šroubkách, ke kterým se navíc musíš co minutu modlit :o) Obavy se potvrdily cca hoďku cesty před spásnou budkou. Vazko šlo do kopru… teda majitel ho nechal i s děravou lyží u nejbližší skalky! Druhou jakž takž funkční lyži jsem, kdoví proč, nafasoval na svůj bágl… čímž ten ještě víc ztěžkl, nicméně při pohledu na Svobyho, kterej se bořil téměř po pás, při pokusu udělat alespoň malej krůček, jsem to ani necítil :o)  Snažil jsem se do toho víc dupat, aby má stopa byla nosnější, ale moc jsem mu tím nepomoh‘. Raději jsem prošlapával dál, po nějaký době odhodil bágl s lyží a vracel se po stopě k tomu nešťastníkovi, odlehčil ho o vepříka a dal si to ještě jednou, ba zašel ještě dál, a pak se vracel pro svou almaru… a takhle několikrát, dokud jsme společně nestáli před vytouženou budkou! Teď už jen lopatou vysvobodit dveře ze zajetí stoleté návěje a s úlevou vklouznout do relativního tepla… venku mohlo bejt optimisticky tak -15°C. Hoši dorazili ne dřív jak za hoďku… už v tom úvodním krpálu zaostávali a i přes naše trable a prošlapanou stopu nestáhli náš náskok… ba co víc, někde cestou zbloudili a ještě si kus zašli. Shledání to bylo šťastný, ale žádná ‚párty‘ se ten večer nekonala. Noc byla chladná… venkovní teplota hravě klesla pod -20°C!

Ráno si dal Svoby repeté! Od Máry půjčil lyže, pošteloval vazko, vzal na záda tu svoji těžce vynesenou lyži, cestou přibral pochroumanou a hurááá k autu… a pak zase zpátky… tentokrát už na svojich Factionech, který si naštěstí z prozřetelnosti přibalil s sebou :o) Hanz sice prorokoval, že už ho nikdy živýho neuvidíme, nicméně Svób potvrdil svý kvality. Dal to rozhodně rychleji než včera, ale i tak jsme byli bohužel nuceni, zůstat tu ještě jednu noc… k druhý budce bychom to dnes dali jen stěží. Tentokrát už byl večírek veselejší, i když se nám moc nedařilo zatopit v kamnech a udělat tu příjemně teplo… ač jsme se fakt snažili :o)

Dalšího rána máme v plánu přesun… podmínky na něj jsou vyloženě nesympatický… teplota je pořád hluboko pod bodem mrazu a viditelnost nulová. Ale co naplat, další ztracenej den už si nechceme dovolit a zítřejší solidní počasí raději využijem na ježdění… konečně. Trochu nás hřeje vědomí, že tu trasu už jsme párkrát šli… nicméně i tak v bílobílé mlze trochu bloudíme a já pak blahořečím svým haršajznám, páč bez nich bych tu klíčovou prudkou ledovou plotnu nad skalními srázy určitě nedal… nehledě opět na těžkej bágl, kterej na jistotě nepřidá… uff! Nakonec se nějak vymotáme na správnou trasu a po více jak čtyřech hoďkách jsme u spásný budky… tam si následně užijem krásnejch pět večírků.

Po prvním oťukávacím dni, převážně v lesících, jdu následujícího rána se Svobym na pláně, na kterejch jsme tu euforicky čmárali vloni… kluci jsou ještě v budce, nemaj‘ na spěch. Jdeme notoricky známou trasou, po takový široký lehce ukloněný rampě dělící prudší svah. Jdu první, parťák odhadem tak 30-40 metrů za mnou, nevím přesně… každopádně je to akorát tolik, aby se mezi nás tak tak vlezla masa sněhu, která se s řádným hukotem zřítila pár metrů za mnou do míst, přes který jsem právě prošel! Ohlídnu se a koukám na Svobyho, kterej se na pásech snaží neohrabaně couvat… i tak ho kraj laviny líznul a strhnul o několik metrů níž. Bejt to celý načasovaný o pár sekund dřív či pozdějc, tak by to veselý nebylo… kusy trhající se desky nebyly rozhodně z nejmenších! UFFF!! Na to konto hbitě měníme plán a vzápětí se spouštíme dolů ne tak prudkým svahem… tohle varování nám stačilo!

Toť v ‚krátkosti‘ výčet všech nepříjemností, který nás na týhle akci potkaly… dál už vše klapalo jako na drátkách a my si užívali krásnejch dní v horách. Snad jen ještě jedna Hanzovina pro zasmání… to se tak jednou borec vrací z výpadu na dřevo a krátce na to hlásí, že tam někde zapad‘ kotoulem do kleče a ztratil pilku… klíčovej to nástroj pro naše luxusní večírky ve vyhřátý budce. Nijak jsem si s tím hlavu nelámal a věřil, že když ví, kde se to stalo, tak ji najde… a světe div se, nezklamal… díkybohu :o) Ale to jsou jen takový prkotiny… nejdůležitější je, že vše nakonec dopadlo dobře a my se z tohodle nezapomenutelnýho výletu vrátili všichni ve zdraví domů… hawk!

P.S.: Velkej dík Hanzovi za těch jeho pár fotek k dokreslení atmosféry.

Radko, Svoby, Mára, Hanz       (4.2.-11.2. 2023)

Balkán