Na mailu mi přistál eště horkej report od Adka, tak tu trochu narušíme časovou kontinuitu a před dalším supermanovským dobrodružstvím tu vrtnu jednu netradiční rodinnou dovolenou na Cejlónu… jen tak na odlehčenou :o)

Ahoj deadpoxáci,

vyrazil jsem vyvětrat rodinku na tři týdny na Šrí Lanku. Není to typ akce, na kterou jste na těchto stránkách zvyklí. Žádné velké lezení, na kole jen po cestě, zkrátka žádný velký adrenalin. Nebudu vás tedy nudit místopisem. Spíše bych zabrousil do tématu cestování s malým dítětem.

Agátku jsem si pořídil s Klárkou před 14 měsíci (v době cestování). Když jsme našim rodinám oznámili, že v lednu vyrážíme za teplem na Srí Lanku, byli jsme rázem nezodpovědní rodiče a hazardéři se životem dítěte. My jsme cestu samozřejmě plánovali delší dobu a dítě jsme postupně naočkovali na co šlo (nepatříme mezi ultra bio). Riziko bodnutí infikovaného komára jsme se snažili snížit kvalitním repelentem.

Hlavní přípravy na cestu měla pod palcem Klárka. Agátce napočítala pleny, obědy, večeře. Nachystala potřebné oblečení. Pro mimčo jsme měli do města kočárek, na hory krosničku a pro všechny případy i manduku. Plán byl takový, že se ve vnitrozemí na dlouhé přesuny budeme pohybovat vlakem či autobusem a na krátké přesuny tuktukem (doprava tímto způsobem je velmi levná).

První přesun vlakem z Kolomba do Kandy jsme zvládli na jedničku s hvězdičkou neb jsme se kodrcali 1. třídou s klimatizací. Zároveň jsme ale viděli jak vypadají vagony druhé a třetí třídy. A ve chvíli, kdy jsme spatřili přecpané autobusy s představou tří a více hodin na jednom sedadle s miminem, které je v neustálém pohybu, padla jasná volba. Budeme muset jezdit auty. Nejhorší představa nebyly ty hodiny v přecpaném autobuse, ale to, že naše Agátka poznává svět pusou. Zkrátka naše dítě je batolící se vysavač… a vidina jak šahá na špinavou hromadnou dopravu a každý drobeček si cpe do pusy, mi nedělala dobře.

Upravili jsme malinko itinerář, aby nás taxíky nezrujnovaly. Obrovská výhoda takového pohodlného cestování je, že váš řidič je i takový průvodce. Zastaví vám u pěkného chrámu, vezme vás do botanické zahrady, doporučí restauraci nebo zkrátka vám zastaví na vyhlídce, aby jste si ji mohli vyfotit. Tento luxus vám v buse nehrozí. Nakonec jsme byli moc rádi, že jsme to nehrotili a jezdili jako „Sáhibové“.

Podobných rodinek jsme potkávali mraky. V žádném případě jsme nebyli exoti. Exot a střed pozornosti bylo naše děcko, rozdávalo úsměvy na všechny strany a často se stávalo objektem k fotografování místních. Kdybych to měl shrnout. Nebojte se cestovat s dětmi. Věnujte dostatek času přípravě. Děti zvládají časové posuny daleko lépe než dospělí.

Někteří namítají, stejně si z toho nebude nic pamatovat. Někde jsem se dočetl, že pro rozvoj mozečku jsou zásadní první tři roky života, čím více podnětů tím lépe, na což je cestování úplně ideální.

Kolik Čechů může říkat, že se naučili chodit na Srí Lance? Naše Agátka ano!!!

Cestování zdar!

Adek, Klára, Agátka       (7.1.-30.1. 2018)

Srí Lanka