„A testy, doufám, máte s sebou!?!“… těmito slovy pan průvodčí sráží můj optimismus krátce po opuštění domova! Že prej v Maďarsku nastupujou zdejší policajti a vyhazujou lidi z vlaku… lehce znejistím… s jízdenkou jen do Budapešti se bude hůře vysvětlovat, že jen tranzituju dál na Balkán :o)

No… a když pak v rozhlase vyhlásí, že máme půl hoďky zpoždění a přípoj v Břeclavi na nás nepočká, naprosto vážně se mi v hlavě rýsuje náhradní plán… Slovensko, či spíše Krkonoše!? Zvláštní guláš v hlavě však trvá jen krátce, přesně do chvíle, kdy mi průvodčí přijde říct, že nás možná ten přípoj přece jen počká a chápavě podotkne, že si jedu nejspíš někam vyčistit hlavu, nazývá mě dobrodruhem a popřeje hodně štěstí!! Tak díky!

Spoj počkal a vlak už se pomalu blíží k maďarskýmu Szobu. V myšlenkách si přehrávám různý scénáře, a jen co zastavíme, snažím se uklidnit :o)  Z toho dlouhýho monologu, co na mě záhy spustil maďarskej policajt, jsem rozuměl jen poslední slovo… pasport! Dám mu ho. Listuje, kochá se razítkama a něco si brblá. Jeho kolegyně se mě strojovou angličtinou zeptá, kam jedu… odpovím, kolega vrátí pas a… já se nestačím divit. Že to půjde tak hladce, jsem si vlastně přál… tak co? 

Procházkou z Nugátů na Kelišku zabiju něco přes půlhoďku, takže už jen devadesát minut a sednu na vlak do Rumun. Kupuju zpáteční Brašov  za cca 100 € a výlet konečně začíná mít reálnou podobu :o)  V téměř prázdným a notně vychlazeným vagónu rejdím prstem na displeji mapovýho telefonu (zásadní to pohyb této odvážné výpravy) a rozhoduju se, že původně zamýšlenou trasu ze západu hřebene na východ nejspíš otočím a začnu kapánek přívětivějším terénem, než se s tím přetěžkým báglem hnedle škrabat do čerstvě vysněženejch prďáků v okolí Negoiu!

Jak si to vše tak růžově představuju, najednou přede mnou stojí rumunskej pohraničník a kromě pasu chce i nějakej test :o)  Můj fígl s tranzitem do Bulharska začíná, díky lístku jen do Rumun a navíc pod hory, dost pokulhávat… jsem nahranej! Borec bere pas, a že si mám vystoupit!! Ukazuje mi čekárnu a nekompromisně sděluje, že mi to zpět jede asi za tři hoďky. Sen o horách se mi rozplývá :o(  Deset minut handrkování, pak hlubokej povzdech, ještě hlubší pohled do očí, procházka za roh, kde unijní dvacka mění majitele, a už už mě spokojenej hraničář popohání do vlaku… ať prej mi to neujede :o))  Mulțumesc borče… jede se dál!!

Teď už si přeju jediný… ať v poklidu dojedu do Fagaraše, vystoupím na tamním nádraží, kde mě nikdo nebude otravovat a před kterým bude stát prázdnej taxík, co mě bez problémů odveze k horám. I stalo se… na nádraží nikdo a venku taxíky rovnou dva… dohodnem se na ceně a jedem… teď už mě před cestou do hor nic nezastaví!! Ha ha…

Sólo Radko       (12.2.-13.2. 2021)

Fagaraš, Rumunsko