To jsme se jednou koncem srpna rozhodli s Péťou, že si trochu ošaháme Dolomity a tak jsme na prodloužený víkend vyrazili do oblasti Sextenských Dolomit, přímo pod lezci, turisty i fotografy vyhlášené Tre Cime di Lavaredo.

Pozdě v noci jsme dojeli na parkoviště u chaty Auronzo a ustlali si v autě. Ráno nás vzbudilo cinkání karabin, expresek a bůhvíčehoještě, to jak se u okolních aut chystali lezci na zdolání svého cíle. My si chtěli udělat nějaký choďák a podívat se pod Tre Cime. Vyšli jsme proto nalehko, jen batoh s foťákama, vodu a mapu. Jako první cíl jsme si vybrali Monte Paterno (2744 m.n.m.), který jsme téměř vyběhli. Místy nás zdržovali turisti, kteří se cvakali do feratů i na rovině a vůbec dost zmatkovali.
Dolů jsme sjeli sutí jako lyžaři, takže botky dostaly pěkně zabrat. Dole jsme prach a pot smyli v Lago di Piani, odkud jsme si také vyhlédli náš další cíl, a to Torre de Toblin (2617 m.n.m.). Tady jsme vylezli „free“ nějakou feratu a z vrcholu jsme si prohlédli majestátné Tre Cime di Lavaredo, kam jsme se krátce nato vydali. Traversovali jsme pod Třemi věžemi v severní stěně Cimy Grande. Tam jsme chvíli sledovali trojici lezců, kteří zde zdolávali několikametrové převisy stylem zatlouct jištění, po půl metru další atd. Asi to muselo trvat pár dní, než to dolezli. Prostě borci. My jsme za Cimou Ovest vylezli nahoru a prostoupili na druhou stranu masívu, kde jsme se doplahočili k autu, popili vínko, kochali se výhledy a těšili se na ráno, kdy jsme chtěli vylézt na Cimu Grande.

Druhý den ráno bylo opět parádní počasí, tak jsme připravili matroš a vyrazili k nástupu. Trvalo to sice trochu dlouho, než jsme našli první jistění, ale pak už jsme ukrajovali desítky metrů z této hory. Už ani nevím, kolik to bylo délek (snad 14), kdy jsme po pár hodinách dolezli / došli Diboniho hranou na vrchol (2999 m.n.m.). Krásná, nenáročná, místy vzdušná klasika. Chvíli jsme se rozhlíželi, odpočívali, snědli hruškový kompot, pokecali s Poláky, kteří lezli Comiciho a šli slanit. Místy bylo obtížné najít slaňáky, ale nakonec jsme přece jen byli na suti a frčeli k autu. Parádní den. Usnuli jsme jak mrtvoly. Druhý den jsme už jen projeli pár údolíček, podívali se na masiv Marmolady (3342 m.n.m.), vyvalili se v Passo Sella a po pikniku jeli do ČR. Bohužel! Snad si tady zajedu jěště někdy zalozit.

Radek, Péťa   (25.8.-27.8. 2001)

Dolomity, Itálie, Tre Cime di Lavaredo