Koněčně jsem se hecnul a téměř po roce napíšu něco málo o tom, jak jsme ukončili loňskou snb, respektive lyžařskou sezónu!
Vzali jsme bágly, do nich nastrkali věci na „ride“, lezení, přežití a vyrazili začátkem května do Vysokých Tater.

Z Tatranské Lomnice jsme si lanovkou dopomohli ke Skalnatému plesu, pak už „natěžko“ přes Veľkou Svišťovku (2.037 m) na Brnčálku (Chata pri Zelenom plese – 1.545 m), kde jsme přišli totálně promoklí. Počasí ten den vůbec nevyšlo. Naštěstí to byl jediný den z akce, co bylo tak škaredě.

Do večera jsme to nějak doklepali na chatě, přespali tam, ráno něco nafotili a nalehko vyrazili směrem na Jahňací štít, kde jsme na konci doliny vystoupali vlevo do sedla pod Belasou vežou. Odtud žlebem a pak stejnou dolinou zpět jsme dali první freeride. Ještě pár obloučků v masívu Jestrabiej veže (2.139 m) a jdeme dolů k chatě! Tady přebalujeme, opalujeme se, vegetíme a pozdě odpoledne vyrážíme „natěžko“ Veľkou zmrzlou dolinou směr Baranie sedlo. Zhruba v polovině cesty nacházíme pěkné místo na bivak, tak shazujeme bágly a nalehko vystoupáme ještě nějakých 250 metrů, odkud si parádními obloučky užíváme ideální firn, blížíme se k batohům, ale je to extáze, a tak sjíždíme ještě jednou tolik dolů. SUPER!!! Doplazíme se k bivaku, něco pojíme, zajdem pro vodu a modlíme se ať náhodou v noci neprší!

Druhý den se budíme s výhledem na východ slunce. Něco zobnem, zabalíme to a jdeme až do Baranieho sedla (2.384 m). Tady to shodíme a vyklušem si na Baranie rohy (2.536 m). Ze sedla pak sjíždíme na Téryho chatu (2.015 m). Jízda je to hrozná! Terén je strašně zmrzlý, hrbolatý a my navíc máme na zádech přes 20kg. Dojíždíme tak 150m od chaty, pak je to po rovince. Vypínám zadní nohu a snažím se o „koloběžku“! Noha se boří, několikrát padám, batoh se mnou cvičí, je hrozné vedro, mám toho fakt dost. Péťa si na lyžích pěkně bruslí a já bych vraždil! Na verandě Téryny jdeme do trenek, roztahujeme věci a dáváme si zasloužené pivko. Nic se nám nehce, tak vegetujeme. K večeru si vyšlápneme Mačací kotol v masívu Pyšného štítu. Sníh je těžký, moc to nejede a mě se během jízdy podaří ustát parádní kotoul. A zrovna když jsem bez helmy! Večer na Téryně poslocháme v rádiu hokej Česko – Slovensko. My křičíme Češi, Češi a z kuchyně se ozývá fandění Slovensku. Dva Nizozemci co sedí vedle nechápou o co jde.

Další den jdeme nalehko dolinou Pěti Spišských plies k úpatí Ľadového štítu, kde necháváme věci na freeride, nasazujem mačky a vyrážíme nahoru cestou A.Waly ml.! Vrchol (2.627 m), pěkný výhled! Uděláme pár fotek a po hřebenu scházíme dolů. Nasazujeme „prkýnka“ a sjíždíme k Téryně. Chvilku veget, balíme a jdeme směr Priečne sedlo (2.352 m). Odtud kus sestupujeme, pak travers. Sedáme, přezouváme se a jedeme dolů, kam to jde. Krásný freeride ve členitém terénu. Ještě pár set metrů chůze a jsme na Zbojandě. Je tu pouze chatař, a to Laco z Chaty pod Rysmi, který tu zaskakuje. Prima chlap – zdravíme. Přespíme v opravdu komfortně zařízeném pokoji.

Ráno se nám opět nic nechce, je horko, z chaty jsme nadšeni a tak se rozhodujeme že zůstanem ještě jednu noc. Sedíme proto venku na lavičkách, opalujeme se, kecáme s Lacem, popíjíme pivko a kocháme se. Do oka nám padl svah v masívu Východnej Slavkovskej veže. Jen tak v moiře vycházíme nahoru a pak si užíváme kvalitního „vlnění“. Přicházíme na chatu. Laco odbíhá a po chvíli se vrací s lyžemi a se slovy: „Závist je hrozná!“, odchází ke svahu, aby si to taky sjel. Ten den jsme si to dali ještě 4x. Já pak sólo ještě vedlejší žlebík, kterému jsem neodolal. K večeru přišli nějací skialpinisti, tak jsme si dali před spaním trochu do nosu!

Ráno jsme po snídani zase všechno zpakovali a šlapali přes sedlo Prielom (2.288 m) na Poľský hrebeň (2.200 m). Odtud jsme se částečným popojetím v traversu a výšlapem dostali do Litvorového sedla. Ze sedla jsme sestupovali Litvorovým žlebem do Kačaciej doliny. Prvních 30 m bylo hororových: 25 kg na zádech, i mačky a cepín a pod nohama led! Nějak jsme to dali a ocitli se na počátku vysněženého svahu. Nechtělo se mi nazouvat boardové boty, tak jsem to s báglem sjížděl jen v gore-texkách. Přitom to byl asi nejlepší sjezd z celé akce! Z Kačaciej doliny jsme šlapali do protisvahu, směr sedlo Východná Železná brána. Plné bágly nám dávaly pěkně zabrat. Konečně v sedle! Trochu odpočinku a pak fajn sjezd k Ľadovému plesu. Tam jsme zabivakovali.

Probudilo nás pár kapek, tak jsme sbalili, ve strachu, že začne po týdnu opět pršet a sjeli/sešli k Popradskému plesu. Odtud po asfaltu na zastávku Popradské pleso a pak vlakem do Ostravy.

Hodně povedená akce, ale kdybych to tušil předem, netahám v báglu lano a další těžké věci na lezení. Hodně bych si pomoh´. Tak zase někdy…!

Radek, Péťa     (3.5.-9.5. 2003)

Ladový štít, Vysoké Tatry